Z historického hlediska je touha po štíhlé postavě poměrně moderní záležitost. Dříve byla vždy ideálem krásy žena širokých boků, jak dokládají dobové kresby a obrazy. Co se tedy změnilo? A proč byla plnoštíhlá postava považována za ideální?

V první řadě si musíme uvědomit, že výhradním úkolem ženy až do období emancipace bylo rodit děti. A široká pánev byla považována za záruku snadnějšího porodu. To bylo důležité, neboť díky tomu, že neexistovala lékařská péče na takové úrovni, jaké ji známe dnes, byla úmrtnost dětí vysoká. Navíc nebyla dostatečně známa zdravotní rizika spojená s obezitou, jako je zvýšená frekvence cukrovky či srdečních chorob.

Dnes však zažíváme opačný extrém. Ideální je ultra-štíhlá postava, na pomezí či až za hranou anorexie. Ženy jsou ochotny utratit spousty peněz za nejrůznější doplňky či operace, jen aby tohoto cíle dosáhly, a to bez ohledu na své zdraví. Neberou například v potaz, že například pokud mají nemocnou štítnou žlázu, pak jejich postavu i váhu silně ovlivňují hormony, které nejsou v rovnováze.

Nutno dodat, že většina těchto rychlých řešení buď dlouho nevydrží, nebo nefunguje. Typickým příkladem jsou prášky na hubnutí, u kterých bylo opakovaně prokázáno, že žádný výrazný efekt nemají. Přesto jsou stále prodávány a jsou velmi lukrativním byznysem.

Lidé totiž velmi často podléhají reklamám, a pokud například nějaká celebrita, nebo ještě lépe nějaká obyčejná žena, jejíž příběh je otištěn v některém z mnoha časopisů pro ženy, zhubla díky určité metodě, jsou lidé více než ochotni ji zkusit. Co na tom, že naprostá většina těchto lidí dostala za tuto propagaci zaplaceno, případně že to bylo spojeno i s pravidelným cvičením, o kterém se však už nezmíní, nebo jen letmo. To přeci není podstatné!

Podobně jako v jiných oblastech života, i zde bychom měli začít používat zdravý rozum a uvědomit si, že žádná jiná, rychlejší cesta, než klasické cvičení a dieta, neexistuje. A už vůbec ne žádná, která by měla skutečně zázračné výsledky.