Když jsem byl malý a pak mladý, neměl u nás svůj bazén široko daleko nikdo. A kdo chtěl okusit, jak se v bazénu koupe, musel jet na plovárnu, která byla až v třicet kilometrů vzdáleném okresním městě. Inu, byla jiná doba. Panoval režim, kdy se sice formálně dělalo pro pracující lid všechno, ale bazény byly nedostupné. Protože kdyby ho někdo měl a někdo ne, zavládla by nesporně závist, a to přece nebylo možné. Šlo hlavně o to, aby tu panoval takzvaný klid pro práci, a závist, která by byla nevyhnutelná, by ke klidu určitě nepřispěla. A všem se naráz vyhovět nedalo, to dá rozum.

Kdo se tedy nechtěl chodit koupat k Lipnu, řešil to provizorně. Dnes už jsou podobné obrázky lidem k smíchu, ale tehdy jsme měli vážně na zahradách někdy staré necky naplněné vodou, někdy starou vanu a někdy i docela banální kovový sud pod okapovou rourou. Ano, to byly bazény mého dětství a raného mládí.

Dnes už by to ale asi nikoho neuspokojilo. Dnes už jsme si zvykli na to, že máme v zahradách skutečné bazény. A to pochopitelně i ty soukromé. Protože je dnes mít můžeme. A kdo bazén nemá, může těm ostatním závidět, jak je mu libo. Anebo nemusí závidět a může si koupit také svůj bazén. Není to už dávno nic, co by se nedalo sehnat.

A tak si lidé často pořizují bazény do země Bazenygluc. Jednoduše si prohlédnou více než bohatou nabídku, která tu je, vyberou si tu variantu, která se jim nejvíc líbí, a pak stačí jenom zaplatit, nechat si onen bazén dovézt a zprovoznit a je to.

Dnes už se tedy nemusí nikdo plahočit k vodě někam daleko, dnes už nemusí nikdo snášet nedostatky, které přírodní vodní plochy mají. Stačí třeba i jenom vyjít před dům a ‚žbluňk‘. A jak je to jenom člověku příjemné, když je horko jako tu bylo v posledních dnech! To se nedá slovy ani popsat. To se musí zažít. A když si pořídíte bazén také, pochopíte to.