Máte také na svém obývacím stolku hned několik ovladačů, a když rychle potřebujete přepnout, tak koumáte, který ovladač použít? Já občas ano a opravdu mě to štve. Jeden ovladač na obrazovku, druhý ovladač na reprobedny, třetí ovladač na satelit, čtvrtý na DVD přehrávač. A když zrovna některý z nich potřebujete akutně použít, zjistíte, že ten nutně potřebný ovladač někam zmizel.

Tak s rukama od těsta na koláče jdete a hledáte po bytě. Projdete všechny místa, kde očekáváte, že by mohl ovladač být a on nikde. Tak se ptáte svých potomků, kam ovladač zmizel, zjistíte, že vaše mladší dítko, ještě batole sedí na nočníku, v ruce ovladač a převelice důležitě se tváří, že telefonicky řeší nějaký velmi vážný problém. Ovšem z jeho brebtání nevíte, co. No nic. Chcete mu ovladač vzít, dítko se vzteká, bojuje o ovladač tak vehementně, až vylije nočník a celý jeho obsah na podlahu a ovladač vám oběma ve stejnou chvíli vypadne a přistane v té nevábné loužičce. Zvednete ovladač, odnesete, přinesete hadr, vytřete, převlečete dítko, které se od toho pokladu umazalo, konečně se dostáváte k televizi a chcete přepnout z nevhodného pořadu. A ono nic.  Ovladač po té koupeli nepřepíná.

Chcete tedy pustit prostřednímu dítku pohádku na DVD, které se dožaduje. Než najdete DVD disk, začne Vám téct polévka na sporák. Přískokem ztlumíte polévku. Dítko se hlasitě dožaduje pohádky. Vložíte disk do přehrávače, spustíte pohádku a ejhle. Zvuk. Pohádka je potichu, protože reprobedny je nutné přepnout do jiného režimu. Pátráte po správném ovladači. Ten opět nikde. Začínáte znovu své hledání. Podezíráte batole, to v klidu sedí a hraje si s kostičkami. Ptáte se třetího dítka, pubertálního dítka, kde je ovladač. Dozvíte se, že jste trapná a že ho asi odnesli mimozemšťané. Hledáte tedy dál. Ovladač se zjeví v bedně s plyšovými zvířaty. Přepnete zvuk. Hurá.

Nebylo by nádherné, mít na vše pouze jeden ovladač a nejlépe ve svém telefonu?